Kontaktujte nás: +420 224 142 463, +420 608 660 776 | info@sanceprotalent.cz

Mýty o nadaných aneb Co se říká a jaká je pravda

Už v dětství mimořádně nadaných se objevují skutečnosti často netypické, anebo pro ostatní jedince  mnohdy jen těžko pochopitelné, což je příčinou nejrůznějších mýtů. Dodnes si mnozí rodiče neradi přiznávají, že jejich dítě je jiné než ostatní. Často se proto stává, že z obavy o své dítě tlumí jeho touhu po poznání.

Mezi neodbornou, ale i odbornou veřejností se totiž stále nachází mnoho těch, kteří věří mýtům týkajícím se nadaných dětí i dospělých. Výčet takových mýtů lze najít např. v díle Jolany Laznibatová (Laznibatová, J.: Nadané dieťa, IRIS 2003, str.70), s jejímž jménem je spojen „Projekt alternatívnej výchovy a vzdelávania nadaných“, jediný svého druhu na Slovensku i v okolních krajinách.

O nadaných dětech se říká, že:

  • Jsou to děti šťastné, narozené v „neděli“, vše jim jde lehce, daří se jim;
  • Dostali „to“ všechno bez námahy, zadarmo;
  • Probijí se a uplatní i bez pomoci jiných;
  • Jejich mimořádné schopnosti bude rodina, resp. okolí vždy velmi uznávat, oceňovat a akceptovat;
  • Zvláště jejich intelekt bude dostatečně ohodnocený a oceněný;
  • Jsou od přírody „individuálními běžci“, samotáři, kteří si vystačí a nikoho nepotřebují;
  • Vždy umí své schopnosti, vysoké nadání bez problémů ukázat a projevit;
  • Musí být stejně dobří ve všech oblastech, například ve škole, ale často to od nich vyžadují rodiče;
  • Musí být přísněji hodnoceni než ostatní;
  • Musí být zodpovědnější i za druhé;
  • Vychutnávají si pocit, když si druzí z nich berou příklad;
  • Nejdůležitější je pro ně jejich vysoké nadání.

Všechno to jsou však mýty, tyto děti již od raného věku potřebují někoho, kdo by jim pomáhal s rozvojem nadání a podporoval jejich osobnostNadané dítě má totiž pouze potenciál být i v dospělosti nadaný, výjimečný. Pokud nadání nebude rozvíjeno a podporováno, což dítě samo nezvládne, bude v dospělosti pouze průměrné.

Nadané děti se na první pohled od svých vrstevníků příliš neodlišují, na druhý pohled je  však odlišnost vidět. Jsou to děti jako ostatní, odmalička jsou však zvláštní tím, že kladou trochu jiné otázky, zajímají je jiné věci, v poměrně raném věku se naučí číst, psát či počítat. Už v předškolním věku u nich můžeme pozorovat prudký vývojový náskok.

To je však jen jedna stránka. Tou druhou, kterou by jistě potvrdili všichni rodiče, kteří takové nadané dítě mají, jsou osobnostní vlastnosti. Nadané děti jsou náročnější na výchovu, na vše mají svůj vlastní názor, který jen lehko nezmění. Kromě toho jsou tyto děti hůře přizpůsobivé, neuznávají autoritu, rodiče považují spíše za svého partnera a na stejné úrovni s ním chtějí komunikovat.

Třetí odlišností je emocionálně-sociální rovina. Intelektová stránka těchto dětí je extrémně zrychlená, naproti tomu emocionální a sociální dozrávání se často zpožďuje. Jde tedy o jakousi disproporci ve vývoji, kterou je potřebné zohledňovat.

Mnoho rodičů se obává toho, že jejich nadané dítě je jiné, než jeho vrstevníci. Tento strach brzy přejímají i děti samotné a mnohdy se za své nadání i stydí. Rodiče zvláště
v předškolním věku mnohdy tlumí jeho zvídavost, zmírňují nebo zakazují dítěti se ptát, zakazují mu samovolně se učit číst, psát a počítat, shazují jeho nápady. A to z obavy, že by jejich dítě ostatní děti nepřijali mezi sebe, že by se ve škole nudilo a také si myslí, že tak přijde o dětství. Rodiče tak jednají s nejlepším úmyslem, tímto způsobem se však nadání v dítěti často utlumí a z nadaného se pak stane jen průměrný.

Problémem je také to, že většina učitelů i rodičů si nadaného představuje jako perfektního žáka, který je aktivní, vzorný, příkladný, bezproblémový v chování, jedničkář. Ve většině případů to tak však není. Rovněž přetrvává představa, že nadání se neztratí, ulehčuje dítěti život a nepotřebuje speciální péči. Říká se, že nadané dítěte se „nějak protluče“. Bohužel, tento názor zastávají i někteří odborníci.

Je třeba si uvědomit, že každý mimořádně nadaný žák je originální a nelze jej hodnotit dle nějakých mýtů či představ. Je sice vhodné mít obecnou představu o chování nadprůměrně nadaných žáků, ale vždy je třeba přihlížet k získaným informacím o jeho osobnostních rysech. Dnes se již celkem jednoznačně přikláníme k názoru a víme, že nadaným dětem je třeba věnovat pozornost od nejútlejšího věku.

Zdroj: http://talentovani.cz

Facebook